Kdy udělat malou a kdy velkou rošádu?

Kdy udělat malou a kdy velkou rošádu?

Rošáda patří mezi nejdůležitější tahy, na které není třeba zapomenout v otevření. Kde ale bude náš král v bezpečí - na královském nebo na dámském křídle? Pojďme se podívat na to, kdy je lepší vybrat si malou rošádu a kdy naopak je třeba zvolit velkou rošádu.

Malá rošáda

Předtím, než se podíváme na pozice, ve kterých pochopíme, kdy je lepší udělat rošádu malou, podívejme se na její hlavní výhody. Největším plusem pro malou rošádu je její rychlost. Malou rošádu totiž dokážeme udělat velmi rychle, stačí nám vyvinout jen jezdce z g1 a střelce z f1. Výborným příkladem je pozice z italské hry, kde bílý hned na začátku rozehraje figurky na královském křídle a dalším tahem může schovat krále do bezpečí.

Dalším plusem pro malou rošádu je to, že bílý král jedním tahem pokrývá všechny pěšáky na královském křídle, tedy pěšáky na druhé řadě - h2, g2, f2. Tito pěšáci už nebudou slabinou, na kterou může soupeř jednoduše zaútočit.

Ve srovnání s velkou rošádu, kde je častokrát král na c1 otevřen a potřebuje se ještě schovat na b1, je výhodou malé rošády také bezpečné políčko krále na g1.

Velká rošáda

Velká rošáda se vyskytuje v partiích mnohem vzácněji než malá rošáda. Jaké by však mohly být její výhody? Jednou z hlavních výhod, proč se velká rošáda často do pozice „hodí“ je rychlá aktivita věže v centru. Vzhledem k tomu, že věž automaticky přistane na d1 a může mít tento sloupec hned pod kontrolou, lze říci, že zahráním velké rošády vyvíjíme i věž. Toto je typické pro mnohé pozice ze sicilské obrany tak jak vidíme na tomto obrázku.

Benefit velké rošády se někdy projeví až v koncovce, kde je král z c1 mnohem blíže centru než král z g1/g8. Centralizace krále v koncovce je klíčová a pokud plánujeme přejít do koncovky, velká rošáda může být obrovskou výhodou.

Například v pozici na obrázku, kde je na tahu bílý můžeme vidět, že král z c1 se za 4 tahy umí dostat až na c4 s dalším Kb5, zatímco černý král z g8 má trasu do centra komplikovanější a za 4 tahy se dostane jen na d6. V tomto konkrétním příkladu postavení králů rozhoduje celou partii ve prospěch bílého.

Mnozí hráči preferují útočné a agresivní pozice s opačnými rošádami. Když se soupeř rozhodne pro malou rošádu, můžeme se tedy rozhodnout pro útok na soupeřova krále a udělat rošádu velkou. Pojďme se spolu podívat na jasnější příklady.

Malou nebo velkou rošádu?

V této pozici je na tahu černý a vybírá si, zda krále schovat na královské nebo dámské křídlo. Vždy je důležité důsledně zanalyzovat pozici, kterou máme na šachovnici a až následně činit zásadní rozhodnutí králem. Tady vidíme, že černá věž na h8 je velmi aktivní a naopak věž na a8 je stále v koutě šachovnice. Černému momentálně nehrozí žádný útok na dámském křídle, a proto by si měl zvolit velkou rošádu, po které schová krále, přivede poslední figurku do hry a může se dále soustředit na útok na h-sloupci.

Pojďme se inspirovat mistrem světa Anandom. Jako bílý má nyní z otevření sicilské obrany na výběr, zda dokončí vývoj střelce z f1 a následně udělá malou rošádu nebo schová krále na druhou stranu. Jak byste uvažovali vy?

Pokud jste si vybrali velkou rošádu, uvažujete jako Anand! Jedním tahem dokáže bílý výhodně schovat krále, a zároveň přivést do boje po d-sloupci i věž. Anand by také rád aktivně útočil na černého krále pomocí pěšců z g2 a h2, kteří se budou velmi rychle a nebezpečně pohybovat směrem k černému králi.

Černý má však výběr rošády omezený – uvažovat o velké rošádě působí jako šílenost, jelikož chybí obranný c-pěšák a bílého figurky se také usmívají tímto směrem. Černý tedy schová krále na g8 a bude se snažit útočit na bílého přes b5.
Nelze však říci, že malá rošáda za bílého je špatná, jelikož král v centru zůstat nemůže a na g1 bude v bezpečí také.

Inspirujme se nyní dalším mistrem světa - Magnusem Carlsenem. Magnus jako bílý by kvůli turbulentnímu centru rád odvedl krále do bezpečí. Otázkou je, zda vyvinout jezdce z g1 a udělat malou rošádu nebo rovnou zahrát velkou.

Když se hlouběji podíváme do pozice, můžeme si všimnout, že věž na h1 už je aktivní a útočí na slabého pěšce na h7. Důležité je všimnout si, že zdvojení pěšáci na g2 a g3 nejsou ideálem pro malou rošádu, protože se spíše mohou stát objekty útoku a pravděpodobně nebudou bílého krále ochraňovat dostatečně. No a co plačící věž na a1? Ta už v rohu křičí o pomoc a Magnusovi našeptává, aby si vybral velkou rošádu.

Magnus tedy správně udělal velkou rošádu. Nyní ale zůstává stejná otázka pro soupeře - kam schovat krále? Za černého je třeba si všimnout, že pěšec na h7 je napadán věží na h1 a malá rošáda by bílému hrála až příliš do karet. Naopak pěšáci na dámském křídle vytvářejí skvělé podmínky pro bezpečí krále, protože jsou stále v základním postavení a není vidět, jak by bílý mohl na tomto křídle útočit. Černý si správně zvolil velkou rošádu a oběma stranám se podařilo bezpečně schovat jejich nejcennější figurku.

Kdy si tedy zvolit malou a kdy velkou rošádu? Určitě je důležité znát jejich výhody a benefity, ale obvykle vše ovlivní konkrétní postoj. Zkuste se tedy vždy zamyslet hlouběji nad tím, kde by se váš král cítil bezpečněji a kde chcete útočit. Dokáže pomoci i studování otevření, kde už předem pochopíte, kam krále schovat a nemusíte nad tím uvažovat během party.

Pro lepší porozumění otevřením a otázce, kam schovat krále doporučujeme podívat knížky o otevřeních.

Autorka: Stella Sáňková, ženská FIDE mistryně v šachu

Líbil se vám článek? Neváhejte jej sdílet s Vašimi přáteli.